návštěva v Anglii  
Klub chovatelů tipplerů
  


KCHT

uk flag

V kolébce tipplerkaření.
Josef Beran, Josef Veselý a Frank Otta vzpomínají na návštěvu u anglických tipplerkářů ve městě Sunderland, (květen 2012).
(sbírku fotografií pořízených během naší návštěvy naleznete pod textem)

Josef Beran
Na jaře 2011 navštívili Českou republiku chovatelé tipplerů ze severovýchodní Anglie a pobývali u F. Otty, který se staral o jejich celý pobyt. Díky této návštěvě, aktivitám a znalosti angličtiny F. Otty, jsme obdrželi pozvání do Anglie. Na jednom nedělním trhu v Týništi n.O. jsme o této možnosti hovořili, Pepík Veselý, Fanda Otta a já. Rozhodli jsme se využít pozvání a uskutečnit soukromou návštěvu a při ní současně presentovat i náš Klub v Anglii. Fanda začal vyjednávat detaily, týkající se termínu návštěvy, obstarání letenek a jiných nezbytností. Někdy v březnu byl dohodnut termín na květen 2012 tak, aby nebyla narušena možnost soutěžních letů. Odlet z Prahy- Ruzyně byl určen na čtvrtek 24.5.2012 a návrat na neděli 27.5.2012, letenky byly zakoupeny a pak už se zbývalo jen těšit.

Ve čtvrtek ráno jsem zajel do Úpice pro Pepíka Veselého a společně odjeli do Hradce Králové k Fandovi, kde jsme nechali auto a pokračovali s Fandou jeho Octávií do Prahy. Auto jsme ponechali na hlídaném parkovišti v obci Houstoň, odkud nás majitelka převezla na letiště. Odlétli jsme před 12 hodinou. Zhruba po dvouhodinách letu přistál náš Boeing 737 společnosti Jet2 na letišti v Newcastle. Zde na nás čekal místní chovatel tipplerů Dave Black. Při nastupování do jeho Fordu Transit jsem byl trochu zmatený (nastupuje se totiž z opačné strany než u nás) a během jízdy po levé straně vozovky, jsem zažíval zvláštní pocity, které mne neopustily po celou dobu cestování autem v Anglii. Nikdy bych tomu nevěřil, možná že jiný tuto změnu lehce zvládne a nepřipadá mu jízda nebezpečnou.

Frank Otta
Ten čtvrtek, to byl ale den. Pepík Veselý si při snídani uštípl jeden přední zub, Pepík Beran si doma zapomněl mobil a pak ve svém autě, když u nás v Hradci přesedal do mého, bundu a aby nebyli se svou smůlou sami, já jsem se pěkně zdržel v pražské ranní dopravní špičce. Divím se, že s námi pak letadlo, při té vší naší smůle tehdejšího dne, nespadlo do moře.

Josef Veselý
Podívat se do Anglie k holubářům jsem si přál už zhruba 40 let a ten sen se v letošním roce splnil. První pěkný zážitek byl z letu, prostě nádhera, letěl jsem poprvé, když nepočítám let v helikoptéře na vojně. K samotné Anglii, je to upravená krajina a město, které jsme navštívili, bylo ještě nedávno hornické město. Teď ani památky po důlní činnosti, jedna z výsypek byla přeměněna na lyžařský svah s vlekem a umělou trávou.

Josef Beran
Hned po příletu nás Dave Black, který nás vyzdvihoval na letišti, zavezl k prvnímu chovateli, Ianu Elstobovi, kde jsme měli možnost poprvé, na vlastní oči, vidět Sunderlandské tipplery, a protože jsme byli v Anglii, pak to zcela jistě byli angličtí tippleři. Místní chovatelé nepoužívají označení anglický tippler, ale jen tippler. Alespoň takto jsem tomu porozuměl. Ian nám ukázal svá chovná zvířata i závodníky a viděli jsme též jeho letošní holoubata připravovaná pro soutěže.

Frank Otta
Ano, Angličané skutečně v běžném hovoru označují tipplera tipplerem. Přívlastek "Anglický" se vyskytuje, pokud vím, pouze v názvu jednoho jejich nového klubu. Starý klub NTU je vlastně od svého založení v roce 1912 až dodnes klub tipplerkářů a rejdičkářů i když dnes již soutěže rejdičů nepořádající. Toho názvu se drží z konzervativního přístupu, kterým je Anglie proslulá. Jejich soutěží se teoreticky i prakticky může zúčastnit kterýkoliv holub, který je opatřen kroužkem NTU a který poletí podle soutěžních pravidel. Pro zajímavost, jak nám bylo sděleno, jeden chovatel s velmi dobrými letovými výsledky, Colin Bristow, se nikdy netajil tím, že je v jeho tipplerech koluje krev rejdičů dodaná, z pohledu vývoje plemene, poměrně nedávno a to kvůli barvám, které se chovateli líbí, a které se u klasických tipplerů předtím nevyskytovaly. Jinými slovy, ne vše, co má na noze kroužek NTU, musí být jednoznačně "pravý Anglický tippler", ať už si pod tímto názvem představíme cokoli. Nikdo mi totiž ještě nebyl schopen vysvětlit, jakého holuba si mám pod tímto názvem představit. Já osobně zastávám názor, že tippler je takový holub, která dokáže bez problémů letět podle pravidel NTU a v mých podmínkách létá na dietě tréninky dlouhé kolem sedmi hodin.

Josef Veselý
Nejen u Iana, ale i u ostatních tipplerkářů a jejich rodin se nám dostalo srdečného přijetí, starali se o nás vzorně. Ian nám nejen ukázal celý jeho chov a chovné zařízení, ale také i krmení, které používá. Totéž krmení jsme viděli později u Daveyho Warrenera, Dava Blacka i ostatních. Používají ke krmení 3 směsi: chovnou, tréninkovou a, před závody, výkrmovou. S tím si vystačí. Při usazování holoubata krmí nekvalitním ječmenem, který chovné páry nechávají v krmítku. Holoubě se tímto balastem sice nasytí, ale nemá sílu předvádět nějaké divoké lety.

Josef Beran
Další zastávka byla u Daveyho Warrenera, který nám ukázal usazování mladých holoubat za pomoci dropperů. Pro mne bylo zajímavé zjištění, že nejdříve vypustil droppery, kteří kroužili nad holubníkem a pak vypustil holoubata. Holoubata se přidala k dropperům a po chvíli letu začali dosedat droppeři a k nim se přidávala holoubata. Davey slíbil, že nám další den předvede, jak učí dosedat holoubata za hlubokého šera do světel.

Frank Otta
Všichni chovatelé tipplerů, které jsme navštívili měli stejný typ dropperů - kříženců čehosi. Byli to bílí holoubci, velikosti zhruba tipplera, kteří v hejně vzletli, tippleři se k nim přidali a po pár minutách s nimi také dosedli. Tito Sunderlandští droppeři se i za hlubokého soumraku, či dokonce tmy, nebojí vzlétnout. Myslím si, že u nás, kde je tma o mnoho hlubší než v Sunderlandu, by se tito droppeři dobře uplatnili.

Josef Beran
Davey nás zavezl do místního hotýlku, The Hunters Lodge (v překladu Lovecká chata), kde jsme se ubytovali. To bylo navečer a cestou z hotelu jsme se stavili u Garyho Carra a prohlédli si jeho holubník. Garyho holubník sousedí z jedné strany s hustým porostem s nízkými stromy, ideálním prostředím pro krahujce. Však nám Gary ukázal jednoho droppera, který dolétl domů krahujcem skalpován. V době naší návštěvy už byla rána zahojená a zůstala jen jizva.

Večer, za hlubokého soumraku, nás Davey odvezl k Micku Groodymu, který víkend předtím (květen 2012) zalétl se svým hejnem 19.45 a let poté (Long Day 2012) dosáhl času 20.05. Právě tento chovatel nám názorně předvedl, jak vypadá noční let a perfektní přistání. Vypustil hejno přímo pro nás, už ve dne kdy jsme tam ještě nebyli, aby droppery vypustil ve 23 hodin místního času. Jeho hejno létalo v malých kruzích nad holubníkem, spíše v malé výšce a okamžitě na droppery reagovalo. Do 5 minut byli všichni tippleři v kleci. Krásný zážitek, rád bych si jej někdy zopakoval u nás, jako tečku za soutěžním dnem. Ještě dlouho jsme hovořili se svými novými přáteli, tedy Fanda, který nám tlumočil, a já s Pepíkem jsme si poté vyměňovali dojmy ve své mateřštině. Čas rychle plynul a k spánku jsme se dostali někdy před 01 hodinou, tedy již vlastně v pátek.

Frank Otta
K Micku Groodymu jsme dorazili chvíli před 22tou hodinou, otevřela nám jeho dcera a sdělila nám, že táta spí. Mě to bylo tak trochu divné, protože jsme nad domem viděli létat hejno tipplerů poměrně nízko a v menších kruzích, jako by šli na dosed. Za chvíli se na dvorku objevil rozespalý Mick se slovy, že si nařídil budíka a dal si šlofíka protože má letící hejno připravené na dosed ve 23 hodin. Chvíli jsme si povídali a mezitím se od Severního moře začal valit mlžný závoj, který se vytvořil na rozhraní studeného a teplého vzduchu. Ten den bylo nad pevninou docela teplo - lépe řečeno horko, na Anglické poměry, jak nám bylo sděleno. Co nám sděleno nebylo, ale my to na tvářích i chování Daveyho a Micka viděli, byla mírná nervozita, protože ten hustý závoj pomalu postupoval od moře jako zeď směrem k nám a hejno stále létalo nízko a v zatáčkách se křídly toho závoje jakoby dotýkalo. Davey mi pak tlumeným hlasem vysvětloval, jak tahle večerní mlha od moře dokáže být zrádná a hejno v ní může ztratit orientaci. Stává se, říkal, že se v ní celé hejno ztratí a nikdy víc se neobjeví. To vysvětluje typ DQ, o kterém občas Angličané mluví - "DQ / hejno ztraceno". Jednou se mu ale také stalo, že jeden tippler z takto ztraceného hejna se našel 300 km od svého domovského holubníku. Když už jsem zmínil, že náš hovor probíhal ztlumeným hlasem, asi bych měl i udat důvod proč. Anglické pozemky jsou tak malé, že hlasitý hovor by mohl v noci rušit sousedy. Nejspíš z tohoto důvodu Sunderlandští nepoužívají k vábení pískání - pouze droppery a světla. Takto ohleduplní Angličané dokáží být.

Josef Beran
V pátek se nám věnoval nejvíce Dave Black, a část dopoledne i Davey, se kterými jsme navštívili několik dalších chovatelů tipplerů a jednoho chovatele poštovních holubů. Davey pak odpoledne musel jít k lékaři na kontrolu. Z celého dne mě nejvíce zaujal Blackův trénink mladých. Ukázal nám přistání hejna šesti mladých se třemi starými za hlubokého šera. Po rozsvícení světel a vypuštění dropperů, byli všichni holubi do pěti minut na střeše holubníku, kde si s nimi Dave ještě chvíli "hrál" a během krátké doby tippleři zaskočili do klece a droppeři na pokyn zalétli do svého oddělení. Pro mne bylo zajímavé, že Dave vypustil hejno k tréninku a pak s námi a dalšími místními tipplerkáři, objížděl místní hospody a po návratu stáhl hejno výše popsaným způsobem. A bylo opět po půlnoci, kdy jsme uléhali ke spánku.

V sobotu jsme zastavili opět u Iana Elstoba a viděli denní trénink mladých, ztrátu jednoho z hejna sokolem a pro mne neuvěřitelnou drezůru dropperů, kteří dokázali létat s mladými stejně dobře, jako na pokyn přistát na střechu či zem před holubník a po otevření jejich oddělení poslušně "napochodovali domů".

Frank Otta
Drezúra dropperů v Anglii je bezchybná. Tamní letci si uvědomují, že v noci bez bezvadně fungujících dropperů nemají na dobré výsledky šanci. Podle pravidel NTU soutěžící musí v noci zapsat čas rozděleného hejna (rozdělené hejno je takové, ve kterém nejsou všichni soutěžící holubi vidět v jednom zorném poli) a od té doby má 60 minut na to dostat své hejno domů ke kontrole kroužků. A právě na toto pravidlo se vyhrávají nebo prohrávají soutěže. Angličané tudíž dost riskují - například, když se jim hejno rozdělí o půlnoci, zapíší čas rozděleného hejno a nechají holuby ještě 50 minut létat, teprve poté vydají signál k dosedu, zapíší čas vydání signálu k dosedu a tím dosáhnou o 50 minut delšího soutěžního času. Svou volbou si tudíž ponechají pouhých deset minut na to, aby hejno dostali domů ke kontrole kroužků. Nikdy jsem nechápal, jak to za deset minut dokáží. Pak jsem tomu systému porozuměl až v Anglii, když jsem na vlastní oči viděl perfektní spolupráci dropperů, tipplerů a chovatele. Noční dosed zvládnou, když mají toho dne optimální podmínky (např. již zmíněné počasí, nebo se let obejde bez útoku sokola), i za méně než pět minut. Neuvěřitelné, to se musí vidět

Dovolte mi se s vámi nyní podělit o jednu perličku, kterou mi sdělil Davey Warrener. Onehdá u něj byli na návštěvě Harry Shannon (Irsko) s Oskarem Zovičem (Kanada), seděli v obýváku u okna, ze kterého pozorovali Daveyho jak v noci stahuje své hejno. Dosed byl perfektní. Manželka Daveyho zaslechla z kuchyně obdivná slova Harryho určená Oskarovi: "To je vynikající výkon. Sám bych takové holuby chtěl mít". Když Davey své hejno uklidil a přišel do obýváku, manželka se pochlubila tím, co slyšela. Davey byl hrdý, že sám Harry by chtěl mít jeho holuby, ale hned se vysvětlilo, že Harry nekomentoval Daveyho tipplery, nýbrž droppery. Jinými slovy, další důkaz jak moc si i přední tipplerkáři cení dobře fungujících dropperů. Davey čtrnáct dní poté poslal Harrymu dva páry dropperů, aby si z nich nachoval své vlastní hejno.

Josef Beran
Večer nám Davey Warrener předvedl další krok tréninku mladých. Přistání do světel za šera s vynikající prací dropperů, kteří byli opět perfektní a ten samý den měl Dave Black ve vzduchu hejno mladých, na kterém nám ukáže přistání za úplné tmy. Jednalo se o šest mladých, kteří letěli den předtím. Postávali jsme na dvoře a sledovali hejno letící za tmy. Bylo vše jak má být a proto Dave šel s námi do chovného oddělení, kde jsme si chvíli prohlíželi jeho chovné Bodeny a Piloty. Po prohlídce jsme marně vyhlíželi letící hejno. Prostě jsme jej neviděli a tak Dave Black, asi v 23:30, vypustil droppery a všichni jsme vyhlíželi hejno, ale marně. Dave "proháněl" své droppery perfektním způsobem, ale hejno nikde, jen úplná tma. Snažil se udržet droppery aktivní co nejdéle. Ale aktivita dropperů má své limity a navíc musel odvést zákazníky na letiště. Takže na dvoře jsme zůstali my tři a Davey Warrener a snažili se pracovat s droppery a to až do 01:30, kdy už bylo jasné, že hejno přelétlo a navíc se začala valit pověstná anglická mlha.

Frank Otta
Zde bych rád nejdřív dodal něco o zaměstnání Dava Blacka. Dave se živí tím, že minibusem odváží a přiváží z letiště turisty. Jeho denní i noční časový rozvrh je tudíž podmíněn vrtochy zákazníků a letovým řádem aerolinek, popřípadě i zpožděnými přílety letadel. Někdy má kšeft brzo ráno, jindy uprostřed noci a podle toho vypouští své tipplery k tréninku. Občas i navečer, hejno pak nechá létat celou noc a ráno za prvního rozbřesku si hejno stáhne domů. Vždy je však vypustí tak, aby létali do noci nebo v noci. Poté, co má mladé usazené a natrénované do tmy, tak už je nikdy nenechává dosednout za denního světla.

Pepíkova slova "… sledovali jsme hejno letící za tmy …" bych rád upřesnil na "… někdo sledoval a viděl …" Mluvě za sebe, sledoval jsem s očima na stopkách, ale hejno viděl jen 2x. Oba Josefové to hejno viděli bez problému a snažili se mi ho prstem na obloze ukázat. Marně. Holt má někdo dobrý zrak i v noci a jsem rád, že oba zmínění nebydlí ode mne až tak daleko a, v případě potřeby, budu rád, když jeden z nich ke mně bude ochoten přijet a mé soutěžní hejno soudit. Víte, já totiž jako soutěžící mé hejno, podle pravidel, vidět nemusím - rozhodčí však v každém případě ano.

V případě tohoto přelétnutého hejna se ukázala kolegialita Sunderlandských, kdy Dave musel odjet na letiště a Davey souhlasil s tím, že se hejno pokusíme stáhnout my. Bohužel se nepodařilo a Dave si pak musel nařídit budíka a za rozbřesku si holuby stáhnout. Většina byla ještě (anebo už opět) ve vzduchu a tři z tohoto přelétnutého hejna mladých pak v červenci Davovi zalétlo báječných 19 hodin.

S droppery Angličané pracují následovně. Na začátku vábení hejno dropperů vypustí a nechají ho prolétnout. Ideální stav nastane tehdy, kdy se droppeři smísí s tipplery a všichni naráz dosednou. To trvá asi tak tři minuty. Pakliže se toto nestane a droppeři dosednou před tipplery, je nutno okamžitě přimět droppery aby se na střeše pohybovali a tím velmi efektivně vábili tipplery k sobě. Pohyb dropperů se docílí tím, že se na opačné strany střechy hází zrní a hladoví droppeři za ním přeletují. Tohle je ta aktivita, o které se zmiňuje Pepík Beran. A v našem případě byli droppeři Dava asi po čtvrt hodince již nasyceni a přestali být ochotni za zrním poletovat. V takovémto případě se pak použije nějaký prut, jako to dělá Harry Shannon, a do dropperů se šťouchne, aby popolétli.

Josef Veselý
Jak se František zmínil, přátelství mezi nimi (Sunderlandskými) je obrovské. Vzájemně si fandí a přejí druhému úspěch.

Frank Otta
Ještě bych dodal, že například Dave Black nezištně dodává chovné páry svým Sunderlandským kolegům a stalo se, že jeho bratranec Lee Black a také Mick Groody ho pak s odchovy z jeho holubů někdy v soutěžích porážejí. Ale Dave se tomu jen směje a jen naoko se zlobí.

Josef Veselý
Po těch pár dnech v Anglii jsem zjistil, že jak tady někdo dává Angličanovi nálepku "suchar", tak opak je pravdou.

Josef Beran
Čas naší návštěvy rychle ubíhal a bylo nedělní ráno, trochu podmračené, ale postupně se vyjasnilo. S Daveym Warrenerem jsme navštívili ještě dva chovatele tipplerů a pak už jsme vystupovali z auta na letišti, abychom ve 12 hodin místního času vzlétli a Boeing 737, stejné společnosti, s námi letěl ku Praze. I cesta autem domů proběhla bez větších komplikací, které mohou na řidiče v Praze čekat. Měli jsme štěstí na počasí, kdy v Anglii panovalo jasno, bez deště a teploměr vystupoval nad 20°C a to se nemusí v Anglii vždycky podařit. Místní hluboká tma, za jasného počasí, přichází zhruba o hodinu později než u nás.

Unaveni, ale plni dojmů jsme se dohodli, že se s členy Klubu podělíme o své zážitky. Osobně mě nejvíce zaujala práce místních tipplerkářů s droppery. Zcela určitě se za ní skrývá dost času, pozorování a nápadů jednotlivých chovatelů. Je to pravděpodobně fenomén, který asi umožňuje dobře cvičit tipplery a létat s nimi do noci. Rozhodně jsme měli možnost si z blízka prohlédnout a to i v ruce holuby, kteří letěli 19+ a 20+ a na to se nedá zapomenout. Zároveň pro nás připravili "učebnicové" ukázky létání a vábení tipplerů v noci a v neposlední řadě nám předvedli, jak se družně baví a mají radost z dosažených výsledku a to nejen vlastních, ale i kolegů.

Josef Veselý
K shrnutí bych rád zmínil páteční jízdu po hospodách (viz fotografie výše). Množství perfektních dropperů, které se v Sunderlandu používají, trénink na noc, útok sokola, rychlý nástup večerní mlhy od Severního moře. Silniční doprava - minimum dopravních značek, téměř bez značek zákaz stání a zastavení (to se tam kreslí žlutými čárami přímo na asfalt), téměř všude parkování, částečné na chodnících. Návštěvy u dalších chovatelů, srdečné přijetí u poštáčkáře. Tohle vše i to výše zmíněné kamarádství ve mně zanechalo silný dojem.

Frank Otta
Kolegové mají pravdu, výlet do Anglie byl silným zážitkem. Všichni tři se shodneme, že nás dost silně zaujala kolegialita Sunderladských letců a také práce dropperů, jakýchsi kříženců. A ti holubi mi nasadili brouka do hlavy. Při příští příležitosti nepřivezu pro klub z Anglie tipplery, ty už máme, ale perfektní Sunderlandské droppery. S nimi je let tipplerů do hluboké noci, a hlavně jejich bezpečné stažení, daleko lehčí. Alespoň se tak zdálo při pozorování mistrů v jejich práci.

uk flag

Fotografie z návštěvy v anglickém Sunderlandu, květen 2012


Josef Beran a Josef Veselý před hotelem, kde jsme byli v Sunderlandu ubytováni
hotel

posezení na hospodské zahrádce s organizátory a letci ITF
zleva do prava: Davey Warrener, Ian Elstob, Dave Black, Frank Otta, Josef Veselý, Mick Groody, Josef Beran
u piva

zleva do prava: Josef Veselý, Frank Otta, Dave Black a Josef Beran uvnitř holubníku u Iana Elstoba
u Iana Elstoba

Josef Veselý před holubníkem Iana Elstoba v typické pozici tipplerkáře
Veselý u Iana Elstoba

Josef Veselý, Josef Beran a Ian Elstob - Ian je jeden z předních letců ve městě Sunderland
u Iana Elstoba

na návštěvě u Garyho Carra
zleva do prava: Gary Carr, Frank Otta, Josef Beran, Josef Veselý
u Garryho Carra

Gary Carr usazuje své mladé od takto útlého věku
Gary Carr - usazování

Gary Carr - zaskakovací klec
Gary Carr - zaskakovací klec

pár z linie Plester u Garyho Watsona
Plester

MP jsou Hughes, šimlíci Plester
Plester a Hughes

další foto Plesterů a Hughesů uvnitř holubníku Garyho Watsona
Plester a Hughes

návštěva holubníku Dava Blacka (z leva do prava: Dave Black, Josef Veselý, Josef Beran)
Dave Black

linie Pilot - menší holoubek, který létá velmi dobře po zkřížení s linií Boden
Piloti

nezbytná prohlídka Pilota
Prohlídka Pilota

Dave Black nás dovedl na vrchol nedalekého homolovitého kopce, ze kterého občas sleduje své hejno v letu
(z leva do prava: Dave Black, jeho pes, Josef Beran, Josef Veselý)
PS: vlevo na obzoru stojí za povšimnutí monument postavený Římany za dob jejich nadvlády nad Anglií
kopec

stejný kopec, z jiného úhlu a v jiném obsazení - z kopce je fantastický výhled do okolí
(z leva do prava: Dave Black, Frank Otta, Josef Veselý a pes Dava)
kopec

posezení po obědě před hospůdkou rodičů manželky Dava Blacka
(z leva do prava: Josef Beran, Josef Veselý, Frank Otta)
oběd

a zpět u holubů - Mick Groody a jeho holubník
Mickovi se na LD 2012 podařil zaletět dosud nejdelší čas ITF - 20 hodin 05 minut. Soutěžil s kříženci linií Boden a Pilot.
Mick Groody

Na návštěvě u dalšího z letců ITF, chovatele jménem Rob Savage. Z důvodu neustálých útoků sokola se Rob dnes věnuje výstavním plemenům. Některé z nich jsou dovoz z Německa.
(z leva do prava: Josef Veselý, Josef Beran, Rob Savage, Davey Warrener)
Rob Savage

Lee Black a jeho holubník.
(z leva do prava: Josef Beran, Lee Black, Davey Warrener, Josef Veselý a Dave Black)
Lee Black

Před holubníkem našich hostitelů, manželů Warrenerových
Za povšimnutí stojí dráty elektrického vedení táhnoucí se téměř nad holubníkem. Tippleři i droppeři přistávajíci v noci o nich musí dobře vědět. Holt, kdo umí ...
(z leva do prava: Josef Veselý, Davey Warrener, Helen Warrener, Josef Beran a velmi přátelský, zrzavý Warrenerův pejsek)
hostitelé

a zpět u holubů - Davey Warrenerovi mladí - večer nám předvedli, jak zvládají tmu.
Davey_mladí

Davey Warrenerovo letové oddělení
Davey_let

chovní tippleři Daveyho Warrenera
Davey_chov

Davey nám ukazuje oblíbenou holubici jeho maželky. Holubice dostala přezdívku "Klepavá" a ráda se s Helen kouká v obýváku na TV
Davey_holubice

Návštěva u dalšího letce ITF jménem Barney Owston (v modrém tričku)
Barney má holubník v zahrádkářké kolonii, kde není elektrika. Létá proto jen ve dne. Nad hlavou nám létá hejno PH, které Barney též chová. Pak má ještě BR.
Kromě holubů se Barney na zahrádce věnuje i pěstování póru, se kterým pak na podzim soutěží na výstavě zahrádkářů.
Pór, který je nejkratší a má největší průměr, vyhrává - fotka ukazuje jeho velikost v květnu. Barney's garden

Letové oddělení u Barneyho
Barney_let

Barneyho chovní
Barney_chov

Mladí chystaní do soutěže v holubníku Iana Elstoba
Ian's y/b

Chovné oddělení u Iana Elstoba
Ian's breeders

Ian usazuje
settling

To, co zbylo z hejna pěti po útoku sokola. Čtvrtý se vrátil na dohled za půl hodiny a přistál vystrašen k smrti. Pátý se už nikdy nevrátil.
kit after falcon strike

Holubi Johna Crossleyho
John Crossley

Před holubníkem dalšího letce ITF, Johna Crossleyho (muž v tílku vpravo)
John v létě 2012 přestal z důvodu neustálých útoků sokola s tipplery létat
at John's

Večer v hospůdce
(z leva do prava: Frank Otta, Dave Black, Josef Beran, Josef Veselý, Ian Elstob, Davey Warrener)
at John's








© Klub chovatelů tipplerů, 2014. Všechna práva vyhrazena!