articles on tipplers  
Czech Tippler Club

these articles express the oppinions and experience of their authors
the original wording is published here in its entirety


Joshua Bey:  Johua's Battle Tipplers
Joshua Bey  Some of Joshua's Thoughts on Training in the Dark...
Luka Kapac:  Settling Young Birds
Frank Otta:  Czech O/B Record - 17 hours, 35 minutes - and What Preceded


Johua's Battle Tipplers
article by Joshua Bey, Bronx, NY

Tipplers are the true warriors of the sky when it comes to the pigeon wars in New York City. The tippler knows his companions from the loft and will kit tight as one platoon. They are a family. Flights get crushed along side the pretty Rollers who get caught in these tippler world winds. The tippler shows no mercy and will either fly the stray pigeon to death, or drop at the command of his master and welcome the stray into the loft to pay future bills for feed, vitamins and medication. I have a team of 60 tipplers that will not split up when they bang into another stock which is excellent in the mist of war. Any tippler that does not kit and drop at my command is switched to the rehabilitation program, 4x4 coops which houses my losers and hard headed tipplers who need more discipline. I need soldiers, not time flyers AT THIS POINT.

Tipplers used in battle, are conditioned with Formula Powder to keep them from feeling fatigue in the mist of hard work during battling. They must constantly be up in the clouds and never flying too low. The time flying is not important at this point while in the sky. 100% focus and brains is needed most from the tippler. A quality many different breeds lack.

Once trained and in condition, the tippler knows its job and will roll out like racing homers and hit any stock in its vicinity. Time flying the tippler is of no importance when sending them on a mission with the flag. The leader must always be in position (The Racing Homer ) who's duty is to cause the tipplers flying style to become more of a straight away type fly rather than a circling one.

Stocks collide. It is a breath-taking scene especially when you know you have sent 60 tipplers up and now the stock appears to be 200 strong. The rush sets in. You begin wondering what breed or special pigeon/pigeons are worth more than $30 a piece at the auction on Sundays. The stocks break up and you can still see the 60 kiting hard going back in for the kill. The tipplers appear to be chasing the other stock. Then 2 falcons come out of the wedlock and now everything is all over the sky except the kit of 60 tipplers who are conditioned too not fear. Maybe a few break loose but gets back into place quickly. The tipplers dive down to the coops naturally without droppers. A quick head count is done ....but now you have counted 87 instead of 60. Feed is tossed into the traps and the strays follow immediately. 27 strays are examined and crated up. FTS and ATU band pigeons are kept due to my belief of them being of quality blood line and are used for future breeding. I am quite sure I have Lovatts, Bodens, Davies, and name it, in my lofts.

My phone rings. I have the stray owner on the other end...who agreed to the catch and keep rules........... crying. I show mercy and sell a few back too the owner for $5.00 a piece. A quick $60.00 is made tax free, off the books before I EVEN hit the auction on Sunday's. The other 15 strays are off too the Auction. The Auction is good. The birds starting bid is $5.00 a piece. Some of the pigeon guys take it too the extreme and begin bidding beyond the 30's and 40' for one bird. To make a long story short. I leave with 4 sacks of feed and light and gas bills get paid. This is done on a weekly basis for the past year. Is there any reason or doubt on why I should give up the Tipplers Of War???

back to top


Some of Joshua's Thoughts on Training in the Dark...
article by Joshua Bey, Bronx, NY

My tipplers in the summer time only fly at night from 9pm to 3am. No daytime flying ever. That is a fact and they are just regular tipplers. I use 2 giant lamps and bright yellow tape on top of my coop shaped like an X. I fly 9 tipplers from 9pm - 11pm. I don't use droppers. I shut off one lamp and they come diving down fast. From 11pm, I turn out 50 more tipplers and they look real good kitting in the dark. One big that we live in the Bronx and on a few occasions night flying will have the falcon hitting you in the dark. I am telling you this from experience. I never thought that the falcon would attack at night but believe me he does. The Italian man across from my roof flies his flights at night also using one lamp and his birds fly very well in the dark. Now I am just a lay man when it comes to tipplers....but I sure know about flying in the dark. You should see my neighbors expressions at night.

My method of night flying is real simple. I keep my tipplers hungry all day and feed only at night in the summer, starting in early May. This is done for the whole month of May. The tipplers are released from the coop at pitch dark with no lights at all flapping around from the coop to the ground eating. After the birds have eaten all of the feed, they are left out all night in the dark to over come fear. I go back up to my roof at 5am with 2 lamps fully lit up which makes my entire roof look like day time. At first the birds are stunned and will just sit. I do not spook them or wave any flags.... I just observe their behavior. The cocks begin to flap around the hens.... cooing and really trying to mate at 5am in the morning. Some of the cocks mate and begin too clap off around the coop in the dark with the hens. Some may even bunk on another building ...but like I said, I'm just observing at this point. After two weeks the birds will no longer bunk on other buildings. They are now into the second week of May clapping off into the dark throwing low hooks around the coop with the lamps lit up, one facing the coop, the other facing the roof. The third week of May is slightly changed, but the method is still the same. What I mean is: when I let the birds out at night, the 2 lamps are already on. Now I spook up all 60 tipplers with my flag and off they go into the air as if it were day time...flying very tight together around the roof. I do not allow them to land. I keep the flag on them...and they continue flying....looking real good. When they have flown for 30 minutes, I shut off the lamp facing the roof leaving the coop light lit. The birds are allowed to come down and are fed. I drill this into their heads until June. By June, the entire stock is flying on their own with or without me feeding them in the pitch dark looking like little bats from the street as long as them 2 lights are on. There is no need for droppers because I want them flying all night except for Saturdays and Sundays. Over the weekend, they bathe and have free time in the day time....which does not affect the night flying during the week. Now the negative side of the story is: Between June and September, there were times when the stock was flying very well when all of a sudden, the entire stock dropped on a building across from me and sat there for a few minutes. I didn't understand why this was happening until one morning I begin to notice a bird missing. I paid it no mind at first....then it kept happening. One bird at a time begin missing every time they bunked on the next building. I got very angry and went across the street to spook them from the building rooftop and too my surprise, I saw the falcon swooping around my roof in the night. That's right, in the nighttime. I couldn't see him from my roof with the lights on but got a good view outside of the lighting. It was no hawk nor was it an was the falcon. He had me made at night. And I had to lay low for a while which destroyed my night stock. My new stock of 2006 young tipplers will be raised too fly only at night this summer. That is my new goal.

back to top


Settling Young Birds
Luka Kapac - Pickering, Ontario, Canada

Thought to write a few words on my handling of YB's once taken from the parents at 28 days old. I prefer to take them away at 4 weeks old as they start to become a nuisance to the parents and the next set of eggs.

The youngsters are placed in YB section with some placid droppers and given the breeding mix. The hopper is left on the floor throughout the day. This "free for all" will last about 6-7 days until I am satisfied the youngsters know how to eat and drink. I will check on their health and condition daily just in case some may have trouble feeding themselves. Once I am satisfied the youngsters are doing well the feed is only given in the evening. Now the training starts (about 5 weeks old) with the feed and the call to feed. I will scrape the floor just before feeding them by hand… for about 15 minutes whenever possible. During this time I will whistle a familiar note to which they will associate feeding time and throw seeds on the floor so they get accustomed to picking them. The rest of the feed is then given in a hopper while I sit and wait for them to finish. This routine sets up 3 things...feeding off the floor which they will then do off the roof...gain confidence and tameness with handler.... recognize the whistle as a time to come in and feed.

Only then will I let them out of the trap...But I will change the feed to a depurative and cut the amount. At this time they will not strike up so quick but will flutter up and down. I leave them out for a couple of hours while I watch their every move. If they are not trained to these stimuli how else can you get a dozen birds off the roof and into the trap…only through their stomach?

Once they have taken a few spins here and there I whistle them back into the trap by throwing the seeds closer to the trap and eventually inside the trap. When they have all entered I lower the trap door and go inside the loft to the YB section. With a whistle I call them all into the YB section and within seconds all are scurrying on the floor looking for the seeds. They are kept sharp at this stage but not starving. I hope this helps some of the novice flyers.

The old timers are encouraged to add their thoughts.

back to top


Czech O/B Record - 17 hours, 35 minutes - and What Preceded
Frank Otta for the KCHT web pages, September 2007

This morning (Sept. 23, 2007) I met Josef Vesely at the Tyniste bird market. He is a very nice guy who does not let you forget anything (I still owe the club guys a round of drinks that are customary for the new champ to buy after breaking the old record - the drinks are coming at the next club meeting, mates :-) Josef asked me between the talk what drinks I am going to buy and then, having been assured it would be the best plum brandy in the house for all, he mentioned another customary thing for me to do. Every flier who establishes a record should write up a story on the accomplishment; so I decided not to waste time and pay my debt this very morning by writing a few words on what had happened.

Actually, Josef Vesely was not the only one who expressed what should be done and who pointed me in the right direction of local tipplering traditions. Another person who did that was Mr. Josef Hrabal, the Secretary of the Slovak KCHL Club.

To tell the truth, the o/b record came out of the blue and fell into my lap. I had trusted my y/b kit more so I did not pay any special attention to the o/b kit. No dark training, no 12-hour test fly on short feed up like I had done with my y/b kit. Of course, the o/b kit got the routine training, then the feed up, and then I just flew the best 3 old birds that were available on that particular morning. The day before my y/b kit did not do well - just 14.35 - I pondered why and it did not take much pondering - it was my son's garden birthday party the night before that kept me and the birds awake till 2 am. I immediately took a corrective action and prohibited my son to have his 2008 birthday party on the Long Day weekend :-)

I started training 3 kits that springtime. Two o/b kits (7 + 4 birds) and one y/b kit of about 15 birds. When I say "my old birds" I mean tipplers that were born in the second half of 2006 - the youngest one hatched on the New Year's Eve. My older tipplers, born in the first half of 2006 were sold to my clubmates so that they could start breeding from them ASAP.

My bigger o/b kit of 7 consisted of lines I had brought from Zlatko Klacar (Austrian Champ, 18.88). This kit consisted of 2 Werfs, 2 Shannon/Hughes, 2 Werf/Hughes and one Hughes. In March the birds of pray reduced the size of the kit down to just 3 birds. Both red Werfs were the first ones to go within a week. I haven't flown a red or yellow bird since. I was left with Shannon/Hughes saddle, Werf/Hughes blue bar and Hughes badge.

My smaller o/b kit of 4 consisted of Shannon/Westicott crosses. The Shannon cock came from Tomica Fajdetic of Croatia and the Westicott hen was gifted to me by my dear friend Mustafa Kuksi of Kosovo. All 4 birds on this kit were youngsters from one pair and approximately of the same age because I put the first eggs under foster parents in fall of 2006. This kit could fly from the early spring down to dusk, but they flew very low - in the chimney height - a nerve wrecking situation for me during any comp fly.

The first two competitions of the season I flew the "reduced kit". The saddle Shannon/Hughes was a moody cock and in the May fly he decided, without any sign of tiredness, to drop on the top of a spruce. The tree grows well within the allowed perimeter but I had to take down 15.25 in spite of the fact that the remaining 2 birds could and wanted to fly on. So I started to look for one replacement bird and the obvious solution was to find one of the low-flying nerve-wreckers who will go up and stay with the two tested and competition experienced Zlatko's tipplers.

I was pressed by time now because I needed to test each of the nerve-wreckers on the proven kit of 2. I wasn't considering trying to dark train the kit under these circumstances - I just needed to find the right one who will go higher with the kit, up to the comfortable height of 100 -150 meters that suits my competition requirements best. Easy to spot, high enough to soothe my nerves.

I managed just in time - it was the third one of the four I needed to test and I had now 3 weeks to "tune the kit together". Any kit I am going to compete with must fly together as one bird, wing to wing, at least ten training times. I do not favor birds that split from the kit farther than 20 meters. That makes the kit a bit nervous and by trying to catch up, the birds waste energy. Well, these are some of my principles; but comes the hawk and everything will most likely be different.

As I mentioned at the outset, I did not pay much attention to this "hot-needle-sawn" kit. Yet, I stuck to my principles. I trained them 5 - 8 hours on 1 1 - 3 ts of barley (or diet). The training times evolved from the amount of feed given, the birds' mood to fly, and the time available to me on each particular day. I am my own boss and the master of my work schedule. This is a tremendous advantage; I can feed at the same time every day and train on a steady schedule as well (Tuesdays, Fridays and Sundays). Very seldom do my birds step out of this routine.

I feed my competition tipplers strictly in their respective individual boxes. Only this way I can be sure that each bird gets the same amount and composition of seeds and grain. Only this way I can see what each bird likes to eat and what he does not want to take - if necessary, I can adjust for that. I always feed under light after the darkness falls. When training I do not feed much and from this little a good tippler must build his muscles during the training sessions. Then, when the feed up time comes, the bird gains on weight a bit and has something to "burn" from. I am of the opinion that the amount of food and its composition is the same thing as the amount of fuel and its octane number for a car. I put 10 liters of fuel into the tank and can drive 100 km, I put 20 liters there and can drive 200 km, I put just 18 liters in but of higher octane number and will drive 200 km too. But watch out ! Do not over fill the tank. A tippler before competition should not weigh more than 27 dkg

I give water 1 hour after the finish feeding and leave it there for another 1 hour. On training days I serve our well water mixed 50-50 with the plain Magnesia mineral water (I do not use electrolytes) and a pinch of glucose into each sardine can that I use for individual drinking bowls. After my tippler drink, I put them back to their community box providing they are of the same gender or still young. Tipplers can also be locked up their entire competition carrier in the individual boxes but I have not practiced this - so far. I may reconsider when my hens start pairing up and lay eggs in their community box.

Now I've finally arrived to the part you might be expecting most eagerly - the feed up. I have read several fliers' feed up recipes and they differ a bit. They perhaps differ because each flier lives on different continent, in different climatic conditions, and the availability of grain and seeds most likely varies too. Well, I am sure you will benefit most from me letting you on what food I use in my feed up; the food that we all can purchase here in this country.

I buy canary mix of the best quality available, I will add a pinch of tares, rap seed, plain canary seed and rice - I do not worry about the percentage - as I said just a pinch will do. Than I stop at the pharmacy and buy some multivitamin drops for babies. That's all I need to get. The rest is at home.

Providing I fly on Sunday, the last moderate training (5 - 6 hours) takes place on Tuesday. On that day, when I drop and trap my birds and it's dark, each of the birds gets 30 ml (a small shot glass) of the above mentioned mix plus 20 brown peas and, as usual, 1 hour after feeding they get 1 dcl of our well water into which I put 7 drops of the vitamin mix for babies. Wednesday and Thursday the same. Friday the same but only 10 brown peas. Saturday before the competition, I feed at 2 pm so that there is enough time for the birds to digest all the food. Watch out now - no brown peas and just clear water to drink on Saturday. There is nothing more, nothing less to it.

On the competition day morning, I wake up my team one hour before the liberation time (I hate when some one kicks me out of the bed straight to work so I do not do it to my birds either). I turn the light on and offer water to them. Some of them take a drink some don't. Then I talk to my birds. I give them my usual hawk warning lecture, then I remind them I love pigeon soup lot better than the chicken soup and utter that those of them who fail my expectations will certainly be the soup's main ingredient. They seem to understand me to the great amazement of my referee. About ten minutes before the liberation time, we take the ring numbers down, place the birds in a portable cage and take them outside so that their eyes can get used to the darkness again. I liberate them when the minute clock arm reaches the specified time. That's all. Well, not really, there is one strange thing that happened to me once at the liberation time. After having been locked up and fed well for the few days, the tipplers are full of energy and want to fight when together - especially cocks. And it happened that one of my birds was taking off from the cage with a beak full of other bird's feathers - it may come handy to know this too.

To conclude this writing, I would also like to share with you a few key words that represent, in my opinion, important components of our sport. They are: patience, regularity, clean loft, pigeon' good health, plenty of time spent, know your birds, demand your birds' obedience, do not push your birds in trainings (they are just like us - sometimes we feel like working sometimes we don't), and last but not the least - good LUCK (a hawk free sky and good weather) that I wish to all of you on all competition days.

back to top

sorry, still working on translations of the folowing valuable articles by the Czech y/b champ Mr. Miroslav Naceradsky and others

English Tippler - Enjoyment from Breeding and Flying
Miroslav Naceradsky for the Czech Breeder Magazine

English tippler is an endurance kit flier. A kit of at least three tipplers must fly together and drop together to their starting point at a signal given. This pigeon came to existence in England in the first half of the 19th century and was bred by crossing tumblers and rollers imported from India and Persia.

The objective of this article is to bring this sport closer to the general public and show young people a way to spend good times. Another reason for this article is the fact that our literature specialized in pigeons does not offer any publications that deal with the endurance flying pigeons. I would like to share here my many-year experience in the tippler breeding. Pigeon breeding in general, hand in hand with endurance flying pigeon breeding, has a long tradition in Bohemia (Czech lands) and Slovakia and all people involved in pigeons know that.

The Prague sky of the first half of the last century belonged to the circling kits of tumblers of different breeds. The flying pigeon kits glid over Michle, Nusle, Hostivar, Zabehlice, and other Prague districts as well. In the 60's, as a little boy, I used to watch the kits with admiration from our Prague-4 apartment window near the place where the Nusle bridge stands now.

In my elementary school years, I read all the literature available on the flying pigeons and, from these writings, I learned about the English endurance flier called the Tippler - a name that freely translates into Czech language as the "prince of the sky" (sic!). It is a flier with slow, circling flight in relatively wide circles that lasts all day. The height of the tippler flight depends on the type and line of the tippler. It can be low (100-200 m), medium (300 - 400 m), high (500 - 600 m), and invisible (over 700 m). Our tippler types of today come from top European breeders and during their flight they reach all heights mentioned above, of course depending on the weather, feed, and other circumstances.

Our breeders call this pigeon the English Tippler, the Germans call it Tipple (Flugtippler) and in the UK it is called Tippler (Flying Tippler). The first mention of the tippler origin can be found in a book by Job Ofield. Most of the English breeders are of the opinion that the tippler breed originated in the town of Rainbow, near the town of Macclesfield.


The first man to bring the Macclesfield type about is believed to be Mr. Powell. His pigeon was of medium size, medium body and beak length, pearl eye, not too full forehead, and strong and muscled back, known to fly high and tumble. The cross-breeding with Tumblers and Cumulets that followed was aimed at reducing the number of tumbles in the air and prolong the flight

Around the year 1870, Mr. Geo Smith of Nottingham crossed high flying tumbler with tippler - a breed that had not been known those days in Notthingham and Leicester. The "newcomers" were the tipplers from Mr. Couch's stock, they could fly 5 - 6 hrs non-stop and did not tumble much. By strict selection, the English breeders in this area got the tippler rid off the tumbling and achieved times of 11 - 12 hours without a single tumble.

The Macclesfield Tippler was not known in central England (translator's note: Is this the Middlands? )until 1875 when they were discovered in the stock of then deceased William Jolly. They differed from the tumbler/tippler type of tippler, they were short-legged pigeons with distinctive wide wings. But at that time, even these pure Macs could not convince the local breeders of their qualities and it was still the tumblers that were trusted in competitions. In the years that followed, the tumbler priority waned and tippler became the front-runner.

In addition to the breeds mentioned above that were used to create the English Tippler of today, there was also the beautiful Burslem and Gongleton high-flier, a slim pigon that could not confront harsh weather but was very popular throughout England. After crossing this breed with the non-tumbling tippler/tumbler, the English breeders achieved a very significant improvement in the pigoen's flying ability.

In 1896, the Nottingham and Leicester breeders exchanged pigeons. The Nottingham breeders came to Leicester and purchased a large number of the non-tumbling tumblers. The reason for this mass interest in these pigeons consisted in the fact that the Leicester breeders could fly their birds 17 hours.

Sheffieldský tippler je právem obdivován pro dlouhou výdrž v letu a je označován jako "zázrak ze Sheffieldu" a od macclesfieldského typu se výrazně liší.

Pravidelné závody anglických tipplerů se pořádají v Anglii od roku 1883 . Pro vynikající letové schopnosti, mírnou a inteligentní povahu si tento sympatický holoubek brzy získal oblibu téměř po celém světě.

Toto plemeno lze rozdělit na dvě skupiny, které se od sebe liší účelem chovu:

Tippler je světově nejproslulejší plemeno výkonných rejdičů, vyniká velmi vytrvalým letem. Nejlepší jedinci dosahují času nad 20 hodin nepřetržitého letu během jediného dne. Jsou to skupinový letci, závody jsou vypisovány pro hejna (skupiny), nejméně tří holubů, kteří musí startovat a létat společně. Na daný povel se též vrací na mateřský holubník. Jako první začali používat pro tento účel vábníka - droppera (převzato z angličtiny) Angličané a s jeho pomocí dosáhli v tomto sportu velkých úspěchů. Nejčastěji se k tomuto účelu používají bílí angl. pávici, kteří se vypustí na střechu, a tím se dá signál hejnu závodních tipplerů, že se mají vrátit na holubník. Tato metoda je založena na podmíněném reflexu a s jejím nácvikem se začíná v útlém věku každého tipplera. Tento způsob je sice ve světě nejpoužívanější, ale závodní předpisy dovolují používat v podstatě jakýkoliv signál k usednutí hejna (např.zvukové nebo světelné signály). Termíny jednotlivých závodů jsou pevně stanoveny a každý rok před začátkem letové sezóny se do nich chovatelé přihlásí, anebo do nich postupují podle výsledků z předchozích závodů. Závody mají přesně vypracovaná pravidla určující jejich průběh, hodnocení výsledků a na jejich dodržováním dohlíží delegovaní rozhodčí. Úkolem rozhodčích je sledovat celý průběh závodu a tyto údaje zanést do letového protokolu, který se ihned po ukončení závodu zasílá na adresu klubu.

Klub jednotlivé výsledky porovná, určí se pořadí soutěžících a nejlepším se udělí ceny. Porušení pravidel se trestá diskvalifikací. Podrobněji se můžeme zabývat touto tématikou někdy později.

Tímto článkem jsem se snažil přiblížit podstatu a původ této zájmové činnosti co nejširší chovatelské veřejnosti. V posledních letech jsem zjistil, že v naší republice je docela dost chovatelů tohoto ušlechtilého, mírného a inteligentního holuba. Většina našich chovatelů má tipplery pro radost, nejsou členy speciálního klubu, tedy s tipplery nezávodí. Asi tak před rokem jsem začal sestavovat seznam chovatelů tipplerů u nás a při této příležitosti jsem zjistil, že drtivá většina našich tipplerů pochází z chovu pana Josefa Tylšeho, který dovezl v šedesátých letech minulého století okolo 10 párů z Anglie. Tento chov u nás vytvořil téměř chovnou linii s charakteristickými rysy, povahovými i letovými. Aniž si to naši chovatelé uvědomují, začali se potýkat s tím, že tyto chovy jsou stále více příbuzné. Podařilo se mi získat několik nadšených tipplerářů a cítíme potřebu za dané situace zmapovat původ těchto holubů s důsledným vedením plemenných záznamů, což považujeme za základní krok k zachování této linie.

Já osobně disponuji kontakty na přední evropské chovatele tipplerů. S jejich pomocí jsem geneticky i výkonnostně oživil svůj chov. Právě touto cestou vyzývám ostatní chovatele tohoto plemene k hromadné spolupráci, máte-li zájem, kontaktuje mě na adrese:

Miroslav Načeradský
ul. Dolnokřeslická 46
104 00 Praha 10 - Křeslice
Tel/fax.- zaměst. : 267 710 048
Mob.: 606 934 366

Uvítáme Vaše názory, připomínky, zkušenosti a zájem o tipplery.

back to top


Anglický tippler - vytrvalostní rejdič
Miroslav Načeradský pro svazový časopis Chovatel (ČSCHZ)

Ve svazovém Chovateli č.6/2004 jsem zveřejnil článek nazvaný "Anglický tippler - radost z chovu a letu" s cílem přiblížit našim chovatelům chov a závody těchto ušlechtilých a inteligentních holubů. Druhým cílem tohoto článku byla výzva ke spolupráci chovatelů Anglického tipplera. Chtěl bych touto cestou poděkovat za mnoho dopisů, které jsem obdržel. Na mnohé z nich jsem odpověděl, ale také mnoho jich zůstalo z časových důvodů nezodpovězeno, a tak bych to chtěl napravit tímto článkem.

Většina nezodpovězených dotazů se týká výcviku a tréninku závodních hejn.

Způsobů je několik, a proto jsem se rozhodl popsat, jak to dělám já. V závodním hejnu mívám 7-8 samců a stejný počet holubic. Počátkem března sestavím z těchto závodních jedinců chovné páry a nechám je odchovat jedny mladé. Holoubata ve stáří 6 týdnů oddělím od rodičů a rodiče pak rozdělím podle pohlaví do jednotlivých závodních oddělení. Holoubata přemístím těž do vlastního oddělení. Moje závodní oddělení je v podstatě jedna místnost 1,8m x 5m rozdělená dvěma stěnami z mřížek na tři části-oddělení. V prvním oddělení jsou umístěni holubi (samci), v prostředním holoubata a zadní oddělení je pro holubice. Oddělení holubů a holubic je vybaveno sedačkami a 8 boxy. V oddělení holoubat jsou jen sedačky. Sedaček by mělo být v jednotlivých odděleních dostatečné množství a to převyšující počet holubů. Je třeba si uvědomit, že tito holubi jsou špičkovými sportovci, od kterých požadujeme špičkové výkony. Z tohoto důvodu je nutné vytvořit klidné prostředí bez zbytečných stresů.

Nejprve popíši trénink a přípravu na závod starých tipplerů. Práce s hejnem holubů (samců) a holubic(samic) je v mém případě stejná jen s jediným rozdílem, že se samci nezávodím, ale připravuji je jako na závod a vypouštím je v neděli, tedy den po závodu. Z tohoto důvodu závodím vždy v sobotu a v neděli si pak otestuji samce. Mnohokrát se mi stalo, že holubi podali lepší výkon, něž předešlý den holubice. Přesto věřím více svým holubicím, protože podávají zdaleka vyrovnanější výkony. Samci jsou podle mého názoru náladoví. Dokáží v tréninku nalétat 15 hodin a vůbec se jim nechce sedat, ale na druhé straně si dokáží vynucovat signál k sesednutí již třeba po 8 hodinách.

Po rozdělení tipplerů podle pohlaví a oddělení holoubat od rodičů, krmím zásadně ve vletové kleci umístěné na venkovní stěně závodního oddělení a to vždy večer po setmění při umělém osvětlení. Dříve jsem používal bílé Anglické páviky jako droppery (vábníky - viz.článek v Chovateli č.6/2004), kteří u závodních tipplerů vytvářeli podmíněný reflex na krmení. Dnes používám bílý klobouk, bílý plášť a nacvičený zvukový signál. Ne, že by se mi stará anglická metoda neosvědčila, ale odpadá problém s umístěním dropperů v čase, kdy nekrmím. První tři dny po rozdělení podávám pouze ječmen, aby se holubi zbavili přebytečného tuku. Čtvrtý den závodní tipplery vypouštím po jednom jedinci, kterého nechám obletět několik okruhů, a pak mu dám signál k sesednutí. Toto opakuji se všemi závodníky z obou hejn. Tento způsob se mi osvědčil, protože se předejde ztrátám v prvním sezónním letu a to hlavně u ročních holubů. Po dosedu podávám dietní směs pro poštovní holuby. Další den vypustím odpoledne jedno z hejn nechám ho létat okolo půl hodiny (podle kondice nejslabších jedinců), poté dám povel k sesednutí. Po dvaceti minutách po sednutí podávám dietní krmnou směs. Pak toto opakuji s druhým závodním hejnem. Následující den po obědě vypustím jedno z hejn a po 1-2 hodinách, podle kondice, dám povel k sesednutí a to samé opakuji s druhým hejnem. Podmínkou je, že holubi okamžitě po sednuti seskakují do vletové klece. Další dni vypouštím po obědě každý den jen jedno hejno a nechám ho létat okolo 3-6 hodin podle kondice. Během několika dnů se hejna dostanou do dobré kondice a po šesti hodinách evidentně nechtějí sedat. V této fázi podám po letu obohacenou krmnou směs a vypouštím jednotlivá hejna každý třetí den a to nejpozději do 10té hodiny dopolední. Signál k sesednutí dávám podle momentální kondice závodních tipplerů, nikdy hejno nenutím létat co nejdéle. Mnoho chovatelů dělá tuto chybu z touhy dosáhnout co nerychleji dlouhých tréninkových časů. Opakem je pak výsledek, tippleři nelétají s radosti, ale z donucení a časy jdou rapidně dolů. Viděl jsem holuby, po rodičích z předních evropských chovů, létat okolo šesti hodin, nový majitel nadával na prodávajícího a nazýval ho podvodníkem. Podle mého názoru na vině si byl sám, protože holuby nepřiměřeným tréninkem zbavil přirozené radosti z letu. Ve dnech, kdy tippleři mají odpočinkové dny, je třeba dbát na regeneraci klidným prostředím slunného,vzdušného holubníku a dopřát holubům možnost koupele.

V době 20 dnů před závodem by hejno mělo dosahovat bez problémů časů od 10-14 hodin při tréninku podle kvality závodního materiálu. Tipplery není třeba nutit k letu, kvalitní hejno létá samo s radostí.

V této tréninkové fázi vypouštím hejno v co nejčasnějších ranních rodinách každý čtvrtý den za každého počasí (mimo extrémů) a před letem podávám vodu. Po letu dávám energeticky bohaté směsi. Krmení trvá dvacet minut poté odebírám i vodu. Vodu odebírám jen v době přípravy na závod. Tréninky si rozvrhnu tak, aby poslední končil sedmý den před závodem a holuby nechávám létat skoro do tmy.

Šest dní holuby nechám odpočinout v jejich závodním oddělení s boxy. Dříve jsem tipplery, vybrané pro závod, umisťoval na dvacet dva hodin denně do boxu, ale dnes to již nedělám. V boxech jen krmím a nechám je zde jen přes noc. Nečiním tak z několika důvodů, jednak létám jen na světlo, jinými slovy nepřipravuji své holuby na noční lety, protože na to jednak nemám čas, ani sousedé nejsou nadšení nočním osvícením střechy. Dalším důvodem, proč už boxy nepoužívám přes den je ten, že kvalita mého chovu se již zvedla a není potřeba pro let, který může trvat maximálně něco okolo 17 hodin je připravovat v boxech. Z časových důvodů se přihlašuji většinou jen na závody v červnu (Long Day) a červenci (Mistrovský závod starých).

Znovu opakuji, metod krmení je mnoho. Každý chovatel si musí osvojit to, co vyhovuje jeho tipplerům a v neposlední míře,i jemu samému. Krmná metoda před závodem může mít úspěch jen za předpokladu, že naši tippleři dostanou kvalitní krmivo, které znají a s chutí ho konzumují. Žádné experimenty jak s krmením, tak s ustájením a nebo změny v našem chování, nepřinesenou dobrý výkon. Tippleři musí byt v klidu, psychické a fyzické pohodě po celou dobu přípravy na závod a to včetně startu. Dopřávám tiplerům dva dny před závodem za poledne možnost koupele, ale hned po vykoupání je nutné vodu odebrat, aby ji nepili.

Velký český chovatel a znalec tipplerů nebožtík pan Antonín Hotový z Prahy 4 - Libuše říkal: ,,Není rozhodující čím člověk tipplery nakrmí, ale to, že je dobře nakrmí.” V této větě je schováno všechno umění o chovu anglických tipplerů, čím je chovám déle, tím více si uvědomuji hloubku této myšlenky .

Závodní hejno sestavím z 3-5 ks podle momentální kondice. Malé hejno se dobře kontroluje a lehce můžeme odlišit slabší jedince a ty pak z hejna vyřadit. Dovoluji si tvrdit, že v hejnu pravidelně trénovaném ve stejném složení se vypracují vůdčí typy, takzvaní tahouni hejna. V přírodě je to zákonitý jev jedinců působících ve smečce. V hejně kroužících tipplerů si dominantní postavení získává jedinec momentálně ve výborné fyzické kondici se schopností co nejrychleji rozpoznat nebezpečí dravého ptáka a rychle hejno odvézt do bezpečí. Proto doporučují velmi citlivě a uváženě postupovat při vyřazování tipplerů ze závodního hejna. Několikrát jsem neuváženě vyřadil ze závodního hejna tipplera, a pak jsem toho dlouho litoval. Stane-li se, že tippler výborných kvalit najednou přestane podávat kvalitní výkon je třeba posoudit, zda nejde o momentální indispozici způsobenou špatným zdravotním stavem a nebo jiným vlivem. V takovém případě doporučuji poradit se s osvědčeným veterinárním lékařem specialistou na holuby, protože ne každý holubům rozumí.

Tato moje metoda vychází z předpokladu bezvadného zdraví chovaných tipplerů jak závodních, tak chovných párů. Z tohoto důvodu dávám dvakrát do roka vyšetřit trus a řídím se výhradně pokyny veterinárního lékaře, se kterým léta spolupracuji.

Myslím, že jsem napsal zhruba vše potřebné ohledně dospělých tipplerů. Teď bych přešel k mému způsobu přípravy mladých tipplerů na tréninkové lety a závody. V úvodu tohoto článku jsem uvedl, že ve věku 6 týdnů vytypovaná holoubata oddělím od rodičů a umístím je do prostředního oddělení. Někteří chovatelé tipplerů mohou namítat, že holoubata ve věku 6 týdnů jsou pro zaučování stará a tedy příliš vyspělá, což vede k velkým ztrátám při zaučování. Myslím, že v tom to není. Naopak holoubata v tomto věku se rychle naučí sami přijat potravu za pomocí podmíněného reflexu na droppera. Ráno holoubata umístím do vletové klece, aby seznámila s okolím holubníku. K večeru, jak se začne stmívat, začnu krmit v této vletové kleci za pomoci vábníka (droppera = u mě bílý plášť a bílý klobouk).

Konstrukce klece, ve které mladé tipplery osazujeme, musí být řešena tak, aby v ní nebyl průvan. Průvan vadí všem holubům, a tedy i tipplerům. Tento fakt bychom měli mít na zřeteli také při stavbě holubníku.

Při prvních dvou krmeních mladých tipplerů vložím do klece vybranou klidnou vyhladovělou holubici, která mladým názorně předvede, jak mají žrát. Po krmení každé holoubě vezmu do ruky, zkontroluji zda se dostatečně nažralo a popřípadě ho dokrmím. Před třetím krmení mladé tipplery prostrkám otvorem určeným pro zaskakování do vletové klece, tedy do předem připravené pomocné klece umístěné na vletové kleci. Po dvaceti minutách dám signál ke krmení a vložím do vletové klece krmítko s krmením. Mladí tippleři se naučí před krmením zaskakovat do vletové klece a dokud se nenaučí bez problémů zaskakovat, tak používám tuto pomocnou klec třeba i několik dní po sobě. Mají-li tento návyk stoprocentně zažitý, odstraním pomocnou klec z vletové klece a mladé tipplery k večeru po jednom pokládám na vletovou klec a zahájím krmení. Toto provedu se všemi. Když bez problému ovládají i toto, začnu je opět po jednom vykládat na střechu holubníku, kde je nechám chvíli běhat, a pak začnu krmit. Jakmile bezpečně ovládají i tuto fázi, podám jim jen poloviční krmnou dávku. Druhý den k večeru je opět po jednom vykládám na střechu holubníka a po chvilce vyložím starou holubici, kterou nechám pořádně vyhladovět. Ta se zpravidla hned zvedne a holoubě s ní. Nechám je udělat dva okruhy a začnu je vábit na krmení. Toto provedu se všemi mladými. Další dny vypouštím mladé tipplery k večeru po jednom, dokud stoprocentně reagují na signál, a zaskakují do vletové klece. Jakmile to ovládají začnu je pouštět odpoledne po dvou, ale ne sourozence. Dvojice ovládají tuto fázi bez problémů, sloučím je do hejna, maximálně po pěti kusech a následující dny vždy odpoledne začnu skupiny vypouštět. Je na místě uvést, že večer před letem podávám jen třetinu krmné dávky. Nechám je udělat několik okruhů a dám signál ke krmení. Další dny toto opakuji a prodlužuji délku letu až do doby, kdy stoprocentně reagují, pak začnu zvětšovat krmnou dávku. Hejna mladých vypouštím každý den odpoledne, když dosáhnou letů přes čtyři hodiny, začnu je vypouštět obden dopoledne a přitom vyřazuji nejslabší jedince. Po letech delších než osm hodin je nechávám dva dny odpočinout. Sestavím z nejlepších jedinců hejno maximálně o osmi kusech. V tomto období mohu trénovat již naplno všechny tři hejna (mladé, samce a holubice), každý den jedno heno dovolí-li to počasí.

Mladí tippleři mají neuvěřitelnou chuť k letu, ve velice krátkém čase dosáhnou letů nad deset hodin, a tak tipplery dvanáct týdnů staré mohu připravovat na závod. Nejprve z hejna odstraním slabší jedince a nechám šest nejlepších. V době 10-20 dnů před závodem při tréninku každý čtvrtý den musí hejno při běžných povětrnostních podmínkách dosahovat časů 10-14 hodin letu podle kvality holubů, krmení a zkušeností chovatele. Opět podotýkám, tipplery není třeba nutit k letu, kvalitní hejno létá samo s radostí.

V přípravě postupuji obdobně jako u starých tipplerů, jen s tím rozdílem, že jim nechávám vodu k pití po den k dispozici a používám vitamíny určené pro mladé poštovní holuby. Dnes je opravdu výběr krmiv a doplňkových přípravků na našem trhu celá řada. V tomto směru se pádem totality otevřely široké možnosti, a tak si každý může najít svou metodu, jak to vyhovuje jemu a jeho tipplerům.

Tak jsem se pokusil všeobecně odpovědět na nejčastější dotaz pisatelů. Závodit s tipplery je v podstatě náročnou záležitostí a chovatel tomu musí náležitě propadnout, aby z toho měl požitek.

Tippleři se dají chovat i jen tak pro radost z chovu a letu, jak to dělá řada mých známých. V případě projeveného zájmu mohu popsat i tento způsob chovu.

Předem děkuji za náměty, připomínky anebo případnou kritiku.

back to top


Chov Anglického tipplera pro pouhé potěšení chovatele
Frank Otta pro stránky KCHT

Po spuštění webových stránek Českého klubu chovatelů tipplerů dostávám stále častěji dotazy, zdali je možno chovat Anglické tipplery také jen tak pro zábavu chovatele a nesoutěžit s nimi. Jelikož jsem se takovéto praxi nikdy nevěnoval, nemohu z určitostí říci, ale domnívám se, že ano. Je však třeba dodržovat pár zásad, aby nám tippler "nezvlčil" a nestal se z něj povahou úplně jiný holub.

Jakou vlastně povahu takový tippler má? Je to velice inteligentní a přátelský holub, s výbornou pamětí, touhou po domovském holubníku, vzorně se stará o potomky (silně doporučuji tipplery jako chůvky pro chovatele krátkozobých holubů - lepší rodiče jsem totiž u holubů ještě neviděl), velice rád létá a drží se v hejně v poměrně veliké výšce nad holubníkem. Jako starý se neosazuje moc snadno a může se ztratit. Začnete-li se starými holuby, doporučuji je nechat zavřené jako chovné a létat až jejich holoubaty.

Tippler si oblíbí pána, který se mu věnuje, a nebojí se pak majiteli sednout i venku na ruku. Já osobně přenáším tipplery, kteří se vrátí z desetihodinových letů, na ruce do voliéry.

Jestliže tomuto plemenu holuba jednou něco povolíte, bude to dělat už stále, např.:
1) posedávat sousedům na střechách
2) dosedávat na cizí střechy dál od holubníku
3) nezalézat včas domů, apod.

Toto jsou u tipplera velice špatné vlastnosti, a jestli se v budoucnosti rozhodnete s tipplery soutěžit, budou velice na škodu. Navíc, dovolíte-li něco jednomu holubovi, ostatní ho budou následovat. Takoví prostě jsou.

Jak těmto negativním vlastnostem tedy předejít? K bodu:
1) tippler buďto létá anebo je zavřený v holubníku.
2) tippler se vypouští vždy hladový a stáhne se z letu dolů pomocí vábníků (tj. holubů, kteří nelétají), kteří se vypustí na střechu a nasype se jim trochu zrní například na mělký talíř, který se dá později přemístit. Vábníci začnou zobat a tippler se mile rád přidruží. Jako každý druhý holub je tippler nenasytný, obzvláště mladý se dokáže přežrat tak, že stěží vzlétne. Tippler se pochopitelně dá naučit dosednout i na jiný signál. Jeden můj přítel má dosed svých holubů nacvičen tak, že na holuby zapíská, zatřese plechovkou se zrním a tippleři přistanou na své střeše blízko něj.
3) když se tippleři vrátí z letu k vábníkům, okamžitě přemístíme talíř se zrním do klece holubníku, kam tippleří s vábníky rychle zaskočí, pakliže jsou ještě dostatečně hladoví. Doporučuji tudíž při stahování tipplerů nabízet vábníkům nějaké menší semínko, např. proso, aby se příliš brzy nenasytili.

Tippler má poměrně dobře vyvinutý smysl pro orientaci a holoubata, která se zalétnou při osazování, často přespí svou první noc někde venku a vrátí se domů až druhý nebo i třetí den. Stalo se, že se mi jeden dospělý holub ve fázi osazování vrátil zpět až pátý den. Z letošní první várky pěti mladých přespali čtyři svou první noc mimo dohled, ale druhý den se vrátili. Do jiného holubníku ten večer nezalezli.

Tipplerů není třeba chovat mnoho. Dvacet holubů bohatě stačí. Takto má chovatel možnost s nimi navázat opravdu přátelský a individuální vztah.

Soutěžní tippler vyžaduje pravidelnost v krmení i ve výcvicích v letu. Tuto kapitolu bych zde rád přeskočil, neboť píši pro chovatele, kteří chtějí mít tipplery pro pouhé potěšení z krátkého letu, což každý dobře chovaný tippler pochopitelně poskytne.

voliéra Doporučil bych chov tipplerů v zastřešené voliéře na zemi. Voliéra by měla být hezká na pohled, aby nebyla trnem v oku sousedům. Severní a západní strana voliéry by měla být chráněna před větrem, abychom v ní mohli nechávat tipplery i přes zimu. Na střechu voliéry bychom měli dosáhnout rukou. Tippler nemusí mít holubník v druhém patře - naopak, toto je spíš na škodu, člověk se pak moc naběhá. Na střeše své voliéry jsem umístil osazovací klec s výhledem 360°, ve které nechávám mladé třeba i celý den, pakliže není moc velké horko a nepálí do ní slunce. Uvnitř voliéry mám kotec pro vábníky, ze kterého na tipplery není vidět. Vábníky vypouštím k tipplerům v čas krmení. Krmím jednou denně večer ve 20 hodin ječmenem a špetkou řepky.

Kdo nemá čas krmit tipplery každý den, může jim pochopitelně nechávat zrní a vodu v zásobnících, ale trvale překrmený tippler nebude létat dlouho. Možná, že toto je právě to, co některý chovatel chce. Mít své tipplery k dispozici pro krátký večerní let jednou, dvakrát do týdne. Vypustí pak své celé dvacetihlavé hejno a kochá se jejich výstupem do výšky a kroužením nad holubníkem. Tippler, který má jídlo a vodu k dispozici celý den, a který není pravidelně cvičen v letu, nezalétne, podle mne, víc než 2 hodiny.

Chovatel, který se svými tipplery soutěží, nevypouští své holuby všechny najednou. Obden trénuje jen 5 -7 členný tým svých nejlepších holubů. Na chudé ječmenné stravě by tréninkový čas měl být někde mezi 6 a 8 hodinami letu. Ostatní holubi jsou zavřeni v chovném oddělení holubníku a nepouští se ven, aby neposedávali sousedům po střechách.

Jaké tipplery si tedy vybrat pro zábavný chov? Toto rozhodnutí bych ponechal na každém jednotlivci. Já osobně bych si vybral tipplery barevné. Sice se špitá, že barevný tippler má v krvi opět nedávno přimíchaného Birminghamského rollera, a někdy se na toto téma vedou na světovém fóru Tippler-Talk ohnivé debaty, přesto barevný tippler je barevný tippler a mě se líbí. Dodnes jsem si ze svých původních tipplerů ponechal v holubníku jednoho červeného a jednu stříbrnou pruhatou a jejich potomky rozdávám zadarmo. Ty soutěžní, které jsem si dovezl od mistra Rakouska, jsou pouzí obyčejní a "oškliví" modří pruhatí a straky :-)

Snažil jsem se v krátkosti napsat to nejdůležitější o chovu tipplerů pro zábavu. Jestli jsem zapomněl popsat něco, co vás zajímá, neváhejte mne prosím kontaktovat. Díky, že jste dočetli až sem.

back to top